Důchodci přichází o tisíce měsíčně. Tuto slevu nevyužívá 80 % z vás

Když se řekne ušetřit v důchodu, většina z nás si představí střádání na jídle nebo omezování léků. Jenže existuje jiná cesta – a překvapivě jednoduchá. Stačí vědět, na co máte nárok. Problém je, že právě tohle zásadní vědění chybí obrovskému množství českých seniorů.

Léky a skrytý limit, o kterém se nemluví

Málokdo tuší, že zákon o veřejném zdravotním pojištění obsahuje ochranný mechanismus proti příliš vysokým výdajům za léky. Pro seniory ve věku 65–69 let platí roční limit doplatků 1 000 korun, pro ty nad 70 let dokonce jen 500 korun. Cokoliv nad tuto částku vám pojišťovna musí vrátit.

Dobrou zprávou je, že dnes už pojišťovny systém hlídají automaticky a přeplatky zasílají každé čtvrtletí. Háček? Musíte mít aktuální kontaktní údaje. Stěhování, změna banky, zapomenutá aktualizace – a peníze leží v pojišťovně nebo se vracejí jako nedoručitelné. Přitom stačí jeden telefonát nebo návštěva pobočky.

Příspěvek na bydlení: největší promarněná příležitost

Tady se dostáváme k jádru problému. Podle odhadů odborníků až 80 procent důchodců, kteří by na příspěvek na bydlení měli nárok, o něj nikdy nepožádá. Je to alarmující číslo, které v praxi znamená, že miliony korun zůstávají ve státní kase, zatímco senioři počítají každou korunu.

Pravidlo je přitom jasné: pokud vám náklady na bydlení – tedy nájem, energie, voda, teplo – tvoří více než 30 procent čistých příjmů (v Praze 35 procent), máte na příspěvek nárok. A nejde o drobné. Měsíčně to může být 2 000 až 5 000 korun. Za rok je to částka, která dokáže zásadně změnit kvalitu života.

Proč tedy tolik lidí o tyto peníze nepožádá?

• Stud – senioři, kteří celý život pracovali, vnímají žádost jako ponižující prosbu o almužnu. Přitom jde o zákonný nárok, ne o charitu.
• Složitá administrativa – formuláře, dokládání příjmů a nákladů, návštěva Úřadu práce. Pro někoho nepřekonatelná bariéra.
• Nedostatečná informovanost – informace jsou schované na webech úřadů, které senioři často nenavštěvují.

Je v tom určitá krutá ironie. Stát nabízí pomoc, ale způsob, jakým o ní informuje, jako by byl navržený tak, aby se k příjemcům nedostala.

Doprava: proč platit plnou cenu?

Další oblast, kde peníze zbytečně utíkají. Senioři nad 65 let mají celostátně nárok na 50% slevu z jízdného ve vlacích a meziměstských autobusech – stačí ukázat občanský průkaz. V Praze je pro tuto věkovou skupinu MHD zcela zdarma, jen je potřeba mít nahraný profil na Lítačce nebo se prokázat dokladem.

Každé město má vlastní pravidla, a právě tato roztříštěnost způsobuje, že mnoho seniorů raději zaplatí plnou cenu, než aby zjišťovali, na co mají nárok. Přitom stačí jeden dotaz u dopravního podniku.

Pozor na podvodníky

Téma nevyužitých slev bohužel přitahuje i ty, kteří chtějí na důvěřivosti seniorů vydělat. Žádná z těchto slev nevyžaduje registraci přes internet s číslem karty, zaplacení poplatku ani klikání na odkazy v e-mailech. Vše se vyřizuje osobně a zdarma – na Úřadu práce, u pojišťovny nebo v dopravním podniku.

Co si z toho odnést

Systém sociální podpory v Česku není dokonalý, ale nabízí reálnou pomoc. Problém je, že vyžaduje aktivitu ze strany příjemců – a ti často nevědí, že mají být aktivní, nebo se za to stydí.

Zkontrolujte si údaje u zdravotní pojišťovny. Zajděte na Úřad práce a zeptejte se na příspěvek na bydlení – úředníci jsou tam od toho, aby pomohli s vyplněním formuláře. Informujte se o slevách na dopravu ve vašem městě.

Nejde o almužnu. Jde o peníze, které vám ze zákona patří. A nechat je ležet ladem nedává smysl – ani ekonomický, ani lidský.