Chorvatům zůstanou letos jen prázdné pláže a oči pro pláč. Češi právě masově vykupují zájezdy do této úžasné země

Když se řekne Jadran, většina Čechů si automaticky vybaví Chorvatsko. Ty známé obrázky: kamenná městečka, průzračné moře, ale taky fronty na trajekt a účtenky, u kterých člověk polkne naprázdno. Jenže poslední roky se na mapě evropských dovolených objevuje nový hráč, který si razí cestu s překvapivou razancí – Albánie.

A není to náhoda. Ekonomické analýzy pro rok 2026 ukazují, že cenový rozdíl mezi oběma zeměmi zůstává propastný. Nižší náklady na pracovní sílu, levnější pozemky a teprve se rozvíjející infrastruktura drží albánské ceny na úrovni, o které si chorvatské pobřeží může nechat zdát. Oběd v restauraci za polovinu, ubytování za třetinu – to nejsou marketingové slogany, ale realita, kterou potvrzují cestovatelé i statistiky.

Ráj s expirací?

Jenže právě tady začíná ta zajímavější část příběhu. Albánie totiž balancuje na hraně, která rozhodne o její budoucnosti. Inflace v regionu už teď trhá rozpočty a s každým novým pětihvězdičkovým resortem roste tlak na ceny všeho kolem. Pozemky u moře zdražují, stavební materiál letí nahoru a s ním i ambice investorů.

Někteří analytici varují docela otevřeně: bez promyšlené regulace může Albánie do pěti let ztratit to, co ji dělá atraktivní. Stane se prostě dalším předraženým Chorvatskem – jenže bez té desetiletí budované infrastruktury a zázemí.

Letiště praskají ve švech

Kdo v létě zažil přílet do Tirany, ví, o čem je řeč. Mezinárodní letiště Matky Terezy prošlo rozšířením, ale v sezoně už teď naráží na své limity. Nové letiště ve Vloře má pomoci – jeho kapacita kolem dvou milionů cestujících ročně zní slibně. Otázka je, jestli to bude stačit.

A pak jsou tu silnice. Ano, dálnice Rruga e Arbrit je moderní a pobřežní komunikace se zlepšují. Ale stačí jeden srpnový víkend a kolony proměňují cestu k moři v několikahodinovou torturu. Pro rok 2026, kdy se očekává další nárůst turistů, to nevěstí nic dobrého.

Ksamil už není tím, čím býval

Pamatuji si fotky Ksamilu z doby před deseti lety – panenské pláže, tyrkysová voda, klid. Dnes? Betonové komplexy rostou jeden vedle druhého, často bez jakéhokoli urbanistického plánu. Resorty sají vodu z vyprahlé země, produkují tuny odpadu a tlak na místní ekosystém je kritický.

Albánie sice s podporou EU investuje do čistíren odpadních vod a systémů nakládání s odpady, ale rychlost výstavby je ohromující. Ničení pobřežních dun, znečištění moře, úbytek biodiverzity – to nejsou strašáky environmentalistů, ale dokumentovaná realita.

Kdo tahá za nitky

Za albánským stavebním boomem stojí zajímavá směsice investorů. Emirátská skupina Emaar Properties s projektem „Durres Yachts & Marina“, turecký a italský kapitál, evropské fondy. Jejich cíl je jasný: maximální návratnost v co nejkratším čase.

Rychlá výstavba, prodej apartmánů bohatým zahraničním klientům, minimální ohled na místní specifika. Kritici upozorňují na netransparentnost některých projektů a pochybnosti o tom, kam všechny ty peníze vlastně směřují.

Kde vzít lidi?

S luxusními resorty přichází poptávka po kvalifikovaném personálu. Kuchaři, číšníci, hoteloví manažeři – Albánie jich zoufale potřebuje tisíce. A tak se otevírají dveře pracovníkům z Kosova, Severní Makedonie, někdy i vzdálenější Asie.

Vzdělávací programy a partnerství se školami existují, ale tempo rozvoje je tak rychlé, že poptávka výrazně převyšuje nabídku. Výsledek? Tlak na mzdy roste, standardy služeb kolísají a ta slavná cenová výhoda se pomalu rozplývá.

Certifikáty versus realita

Albánské resorty se chlubí mezinárodními certifikacemi – Green Globe, Travelife, směrnice EU pro bezpečnost a hygienu. Na papíře to vypadá skvěle. V terénu je situace pestřejší. Velké řetězce své standardy dodržují, u menších provozovatelů je to loterie.

Kontroly kvality existují, ale jejich vymáhání pokulhává. A právě tady se láme chleba – jedno virální video ze špinavého hotelu může poškodit pověst celé destinace.

Drač a Vlora na rozcestí

Města jako Drač a Vlora se mění k nepoznání. Nová pracovní místa, příliv peněz, rostoucí životní úroveň – to je jedna strana mince. Ta druhá? Gentrifikace vytlačuje místní z center, historické čtvrti ustupují hotelům, autentický ráz mizí.

Albánská vláda propaguje zemi pod sloganem „Go Your Own Way“ a strategický plán Vision 2030 má ambici proměnit Albánii v top balkánskou destinaci. Kritici ale varují před „divokým západem“ bez dostatečné regulace, kde se v honbě za rychlými zisky přehlíží dlouhodobé dopady.

Co si z toho vzít

Albánie roku 2026 nabízí něco, co Chorvatsko už dávno ztratilo – pocit objevování, autenticity a ano, i výrazně nižší ceny. Ale je to okno, které se pomalu zavírá. Kdo chce zažít albánské pobřeží v jeho současné podobě, neměl by příliš otálet.

Zároveň je fér říct, že tahle země prochází transformací, jejíž výsledek není vůbec jistý. Může se stát vzorem udržitelného rozvoje, nebo varováním před tím, co se stane, když turismus pohltí destinaci rychleji, než ta stihne zareagovat. Odpověď napíšou příští roky – a možná i my, turisté, svými volbami.