Tuto částku má naspořeno průměrná česká rodina na horší časy. Je to zoufale málo, křičí odborníci
Zdroj obrázku: unsplash
Jarní Finanční barometr 2024 odhalil, že průměrná česká domácnost disponuje úsporami kolem 290 tisíc korun. Co to znamená v praxi a proč by nás to mělo zajímat?
Když se řekne finanční rezerva, většina z nás si představí částku, která nám umožní přečkat pár měsíců bez příjmu. Jenže co když zjistíte, že ta vaše rezerva možná není tak velká, jak byste si přáli? Průzkum jedné z předních bank ukázal, že průměrná česká rodina má na účtech zhruba 290 000 korun. Na první pohled to může znít solidně – ale pojďme se podívat, co to číslo vlastně znamená.
Co se za číslem skrývá
Nejprve je důležité pochopit, jak průzkum vznikl. Částka 290 tisíc představuje průměrnou výši snadno dostupných úspor – tedy peníze na běžných a spořicích účtech, termínovaných vkladech a podobných nástrojích. Nejde o celkové jmění domácnosti, nezapočítává se hodnota nemovitostí ani se neodečítají dluhy. Je to prostě to, co máte po ruce pro případ nouze.
Průměrná česká domácnost podle Českého statistického úřadu čítá asi 2,3 osoby – typicky jde o pár s jedním dítětem. Mediánový příjem zaměstnance se v roce 2026 pohyboval kolem 35–40 tisíc korun hrubého měsíčně.
Stačí to, nebo ne?
Finanční poradci i Česká národní banka dlouhodobě doporučují mít nouzový fond pokrývající tři až šest měsíčních výdajů. Pro rodinu s měsíčními náklady kolem 50–70 tisíc korun (bydlení, jídlo, doprava, základní potřeby) to znamená ideálně 150–420 tisíc korun.
Z tohoto pohledu 290 tisíc vypadá jako rozumná rezerva – pokryje zhruba čtyři až pět měsíců. Jenže tady přichází háček: průměr může být zrádný.
Průměr versus realita
Detailnější data ukazují obrovské rozdíly mezi domácnostmi. Zatímco horní příjmové skupiny disponují úsporami v milionech, téměř polovina českých domácností má k dispozici méně než 100 tisíc korun. A nezanedbatelná část nemá žádné úspory vůbec.
Mladší generace do 35 let a rodiny s malými dětmi na tom bývají hůře – splácejí hypotéky, řeší náklady na péči o děti, teprve budují kariéru. Naopak starší ročníky, které zažily období relativní stability a nižších cen bydlení, mívají našetřeno více. Výrazné jsou i regionální rozdíly – v Praze a větších městech lidé spořit zvládají lépe než v ekonomicky slabších oblastech.
Co nám vzala inflace
Posledních pár let bylo pro české úspory mimořádně náročných. Reálná hodnota úspor mnoha domácností klesla o desítky procent. Co jste měli naspořeno před třemi lety, má dnes výrazně menší kupní sílu.
Současně rostly životní náklady – zejména energie a bydlení – rychleji než mzdy. Mnoho rodin se ocitlo v situaci, kdy na spoření prostě nezbývalo. Míra úspor českých domácností se pohybuje kolem 9–10 % disponibilního příjmu, což je pod průměrem Evropské unie (přibližně 13 %).
Proč na tom záleží
Nízké úspory nejsou jen osobní problém jednotlivých rodin. Když velká část populace nemá finanční polštář, celá ekonomika se stává zranitelnější. V případě hospodářského poklesu domácnosti bez rezerv okamžitě omezí spotřebu, což prohlubuje krizi. Roste riziko zadlužování a s ním spojených problémů.
Česká národní banka ve svých zprávách o finanční stabilitě opakovaně upozorňuje na rizika spojená s vysokou zadlužeností domácností a nízkými úsporami.
Co s tím?
Odborníci se shodují na několika klíčových opatřeních. Finanční gramotnost by měla být součástí vzdělávání už od školy – mnoho lidí prostě neví, jak efektivně hospodařit s penězi nebo se chránit před inflací. Pomoci mohou i daňové úlevy motivující k dlouhodobému spoření, ať už jde o penzijní připojištění nebo stavební spoření.
Na individuální úrovni platí staré dobré pravidlo: nejprve si zaplať sám sobě. I malá částka odkládaná pravidelně stranou může časem vytvořit smysluplnou rezervu.
Číslo 290 tisíc korun není důvod k panice, ale ani k uspokojení. Je to spíš připomínka, že finanční odolnost se buduje postupně – a že průměr nikdy nevypráví celý příběh.