Jen 90 minut od Prahy leží zapomenutý skiareál: Sjezdovky, které trumfnou i Krkonoše

17. ledna 2026

Zdroj obrázku: unsplash

České Krkonoše čelí výzvám, které nelze ignorovat. Zastaralá infrastruktura, měnící se klima a chybějící investice mění tvář našich hor. Co to znamená pro budoucnost lyžování?

Když se řekne lyžování v Česku, většině z nás se vybaví Krkonoše. Špindlerův Mlýn, Pec pod Sněžkou, Herlíkovice – místa, která formovala generace českých lyžařů. Jenže kdo tyto areály sleduje dlouhodobě, nemůže si nevšimnout jedné věci: zatímco svět lyžování se dramaticky proměňuje, české hory jako by zůstávaly stát na místě.

Reklama

Není to jen pocit. Je to realita podložená čísly, která stojí za zamyšlení.

Srovnání, které bolí

Objektivní parametry krkonošských sjezdovek vypovídají jasně. Délka tratí, převýšení, šířka sjezdovek – ve všech těchto kategoriích zaostáváme nejen za alpskými giganty v Rakousku či italských Dolomitech, ale často i za slovenskými Tatrami. To, co v Alpách považují za nenáročnou modrou sjezdovku, by u nás nezřídka neslo červené označení.

Nejde přitom o to, že by české hory byly objektivně špatné. Jde o kontext. Lyžař, který má možnost srovnání, dnes očekává široké carvingové svahy, moderní zázemí a plynulý provoz bez nekonečných front. A právě tady začínají problémy.

Reklama

man ice skiing on hill
Photo by Maarten Duineveld on Unsplash

Lanovky s příběhem – ale ne tím správným

Technická infrastruktura mnoha krkonošských areálů vypráví příběh, který by mohl být nostalgický, kdyby nebyl tak problematický. Zatímco moderní střediska investují do odpojitelných šesti- a osmisedačkových lanovek s vyhříváním a ochrannou bublinou, v Krkonoších najdeme lanové dráhy s více než pětadvacetiletou historií provozu.

Certifikace jsou sice v pořádku, ale pomalá přepravní kapacita vytváří fronty, které dokážou zkazit i ten nejkrásnější lyžařský den. A údržba těchto veteránů? S každým rokem nákladnější.

Voda jako strategická surovina

Možná nejpalčivějším problémem je něco, o čem se příliš nemluví: voda pro zasněžování. V době, kdy přírodního sněhu ubývá a umělé zasněžování se stává nutností, nikoli luxusem, narážíme na limity vodních zdrojů.

Suché roky, které zažíváme stále častěji, dramaticky snižují hladiny nádrží. Experti varují, že bez investic do nových vodních rezervoárů a efektivnějších technologií se situace bude jen zhoršovat. Voda se v kontextu zimních sportů stává tím, čím je ropa pro automobilový průmysl – strategickou surovinou, o kterou se vede tichý boj.

Kde se stala chyba?

Příčiny současného stavu sahají hluboko do minulosti. Dekády nedostatečných investic a absence dlouhodobé vize dovedly mnohé areály do situace, kdy pouhá údržba stávajícího provozu pohlcuje většinu rozpočtu. Na rozvoj nezbývá.

Zatímco v zahraničí vznikaly komplexní rozvojové projekty s horizontem desítek let, u nás se často řešily jen akutní problémy. Výsledkem je propast, kterou nelze zasypat přes noc.

Paradox úspěchu: Co kdyby se to povedlo?

Zajímavé je, že i případná modernizace by přinesla nové výzvy. Dopravní dostupnost krkonošských areálů je už dnes v lyžařských špičkách na hranici únosnosti. Parkovací kapacity zoufale nestačí. Kdyby se areály skutečně zmodernizovaly a přilákaly více návštěvníků, dopravní situace by se pravděpodobně zhroutila.

Je to paradox, který ukazuje, jak komplexní problém řešíme. Nejde jen o nové lanovky – jde o celý ekosystém zahrnující dopravu, energetiku, vodní hospodářství i regionální rozvoj.

Sezóna, která se krátí

Data z posledních pěti let ukazují trend, který nelze ignorovat: lyžařská sezóna se zkracuje. Zatímco dříve bylo běžné lyžovat od prosince do dubna, dnes se spolehlivá sněhová pokrývka často omezuje na únor a březen. Závislost na umělém zasněžování roste, ale s ní i náklady a nároky na vodní zdroje.

Letní provoz jako záchrana?

V reakci na tyto výzvy se stále častěji mluví o celoročním využití areálů. Cyklostezky, lanové parky, bobové dráhy, rozhledny – to vše má přilákat turisty i mimo zimní sezónu. Studie proveditelnosti existují, plány se rýsují.

Otázkou zůstává, zda jde o skutečnou transformaci, nebo jen o snahu zakrýt problémy zimního provozu. Konkurence v oblasti letní turistiky je obrovská a budování nové identity vyžaduje čas, peníze a především jasnou vizi.

Co z toho plyne?

Krkonoše stojí na rozcestí. Nejde o to, zda české hory mají budoucnost – tu nepochybně mají. Jde o to, jakou podobu ta budoucnost bude mít. Zůstanou nostalgickou vzpomínkou na zlaté časy českého lyžování, nebo se dokážou přetvořit v moderní celoroční destinaci?

Odpověď nezávisí jen na penězích, i když ty jsou klíčové. Závisí na odvaze přiznat si realitu, na schopnosti myslet v horizontu desetiletí a na ochotě přijmout, že svět kolem nás se změnil. České hory si zaslouží víc než jen přežívání. Zaslouží si vizi.

Skiareál Chotouň u Jílového patří k nejbližším lyžařským střediskům v okolí Prahy a dlouhodobě se řadí mezi velmi oblíbené destinace.